Cholesterol

Cholesterol je organická molekula tukové povahy, která je nezbytná pro existenci živočichů. Své využití najde v těle při tvorbě žluči, hormonů či vitaminu D. Cholesterol je zároveň klíčovou stavební látkou živočišných buněk, mimo jiné nezbytnou součástí všech buněčných membrán.

Jednoduše: bez cholesterolu bychom vůbec nebyli naživu.

Lidské tělo – stejně jako tělo každého živočicha – je za zdravého stavu schopné vyrobit si veškerý cholesterol, který potřebuje. Není tedy třeba přijímat jej ze stravy. Většinu ho produkují játra, cholesterol však umí syntetizovat naprostá většina buněk.

Protože cholesterol patří mezi tuky, nemůže se volně pohybovat krví (jako to dělá například glukóza nebo sůl), ale potřebuje se vázat na transportní molekuly, se kterými dohromady tvoří takzvané lipoproteiny.

Můžete se tak setkat s označením dvou základních typů cholesterolu:

• HDL (High-Density Lipoprotein), často nazývaný jako „hodný cholesterol“
• LDL (Low-Density Lipoprotein), nazývaný jako „zlý cholesterol“

Tyto zkratky ve skutečnosti označují pouze typy transportních molekul. Cholesterol je stále jedna stejná chemická sloučenina.

Vztah a přesné funkce HDL a LDL vědci stále zkoumají, už teď ale jasně víme, že označení „hodný“ a „zlý“ je velmi zavádějící. Ve skutečnosti potřebujeme oba typy.

Problém nastává až v případě, kdy se určité formy LDL začnou ve velkém množství usazovat v cévách, což vede k jejich ucpávání a zánětu.

Vysoká koncentrace LDL v krvi je tak označovaná za jeden z hlavních faktorů úmrtí na nemoci srdce a cév. Příčinou přitom zdaleka není příliš vysoký příjem cholesterolu v potravě, z potravy ho naopak vstřebáme jen malou část.

Se stravou však koncentrace a usazování LDL minimálně do určité míry souvisí. Vliv má například konzumace nasycených a hlavně průmyslově zpracovaných trans tuků, riziko jeho usazování zároveň souvisí s nadměrnou konzumací jednoduchých cukrů.

Téma je natolik komplexní a široké, že mu snad brzy věnujeme celý článek.

Nyní si pamatujte hlavně to, že cholesterol je organická látka, kterou nutně potřebujeme mimo jiné pro fungování buněčných membrán, pro syntézu hormonů a vitaminů nebo tvorbu žluči.