Takzvaný hormon hladu, který vzniká v trávicím traktu, hlavně v žaludku. Jeho primární rolí je předat do mozku signál, že bychom se měli najíst. Hraje tak důležitou roli v regulaci celého metabolismu a hospodaření těla s energií a živinami. Jednoduše řečeno, pokud se zvýší hladina ghrelinu, máme větší chuť k jídlu. Pokud se najíme, hladina ghrelinu se snižuje.

Výzkumy v poslední době ale ukazují, že ghrelin se podílí i na mnoha dalších procesech. Mimo jiné stimuluje tvorbu růstového hormonu, který následně spouští například spalování tuku a růst svalů. Objevují se i souvislosti s metabolismem kostí nebo prevencí srdečních nemocí či svalové atrofie.

Jídlo obecně snižuje vylučování a koncentraci ghrelinu. Různé živiny však zpomalují uvolňování ghrelinu v různé míře. Sacharidy a bílkoviny omezují produkci a uvolňování ghrelinu ve větší míře než tuky. Některé složky potravy dokonce nemusí vylučování ghrelinu ovlivňovat skoro vůbec, a působí tak nerovnováhu v regulaci energie a živin. Problémem mohou být například koncentrované formy fruktózy, jako agávový sirup, kukuřičný sirup a další sirupy sloužící jako náhražka cukru. I proto můžeme kvůli podobným fruktózovým sladidlům přibírat na váze.

Produkci ghrelinu může zvyšovat také dlouhodobý psychický stres.

Zároveň se ukazuje, že koncentrace ghrelinu jsou nižší u lidí s vyšším podílem tělesného tuku a naopak vyšší u hubených lidí. To naznačuje, že by ghrelin mohl být jedním z regulátorů dlouhodobé tělesné hmotnosti. Zajímavé je, že to není naopak, jak by nás logicky napadlo. Z toho vyplývá, že ghrelin velmi pravděpodobně nebude příčinou obezity. Výzkumy však naznačují, že obézní lidé mohou mít na hormon vyšší citlivost.